O akátu

Akát řadíme mezi nejtvrdší české dřeviny. Jeho dřevo je houževnaté, pružné, odolné vůči povětrnostním podmínkám, vodě i kontaktu se zemí. Navíc v našich podmínkách nemá prakticky žádné přirozené nepřátele: odolává dřevokaznému hmyzu, houbám, nepodléhá hnilobě. Je odolný proti znečištění ovzduší, i zasolení půdy. A to přesně důvod jeho (stále vzrůstající) obliby nejen ve stavebnictví.

Trnovník akát, neboli Robinia pseudoacacia získal svůj název na počest francouzských botaniků, otce a syna Jeana a Vespasiana Robinových. Jean Robin byl první, kdo přivezl akátová semena z Ameriky do Evropy. Stalo se tak v roce 1601. Zajímavostí také je, že se jednalo o jednu z vůbec prvních severoamerických dřevin, které sem byly Nového Světa přepraveny.

Z botanických zahrad a parků se akát postupně přesouvá do volné krajiny, alejí a získává na významu i jako lesnická dřevina. V Evropě, zejména v Německu a Maďarsku, se používal k vázání písčitých půd, náplavů a vátých písků. Z cílených výsadeb akát velmi snadno expandoval do okolí. Jeho první spontánní výskyt v přírodě byl zaznamenán v roce 1874 (Pyšek a kol., 2012a). V České republice se akátem zpevňovaly strmé a suťové stráně podél řek a kolem železničních tratí. Akátové porosty u nás najdeme především na jižní Moravě, ve středních Čechách, na Litoměřicku a Roudnicku.

Ovšem evropskou akátovou „velmocí“ je Maďarsko. Akát zde povýšil na národní strom a pokrývá cca 18 % lesní plochy, což v praxi představuje asi 271 tisíc hektarů (Keresztesi, 1988). Není tedy divu, že podstatná část akátové dřeva používaná u nás ve stavebnictví pochází právě odtud.

Akát – seznamte se

Akát je opadavý listnatý strom, který může dorůst až 30 metrové výšky, v optimálních podmínkách. Oproti tomu akátiny na skalnatých úbočích vyrostou jen do 3-5 metrů. V běžných podmínkách akát doroste 12-18 metrů. Jde o strom známý svou typickou, mocnou a rozbrázděnou kůrou a křivolakým kmenem. Překvapující může být jeho krátkověkost. Zřídka se dožívá více než 100 let a úpadek stromu začíná už ve 40 letech.

Čím zajímavější je akát pro stavebnictví, tím problematičtější je v rámci ochrany přírody. Akát se totiž řadí mezi dvacítku nejinvazivnějších rostlinných druhů Evropy (Sheppard a kol., 2006). Důvodem není jenom jeho snadné šíření, ale především negativní ovlivňování půdy, na které roste: „Výskyt akátu způsobuje postupné zvětšování zásoby půdního dusíku, intenzivní mineralizaci a nitrifikaci. Oproti přirozeným lesům dochází v akátině také k vysušování půdy v důsledku zvýšeného kořenového odsávání a výparu z povrchové vrstvy půdy pod řídkými akátovými korunami. Vzniká tu teplejší mikroklima“,zdroj Botanický ústav Akademie věd ČR. Další důvodem, proč je akát tak úspěšný při osidlování krajiny, je jeho schopnost vázat vzdušný dusík a díky rychlému růstu absorbovat maximum živin do dřevní hmoty. Což pro něj představuje výraznou konkurenční výhodu.

Klenot mezi dřevy

Díky svým vlastnostem a snadné dostupnosti (oproti dubu výrazně rychleji roste) akátu využívala a využívá celá řada oborů. V minulosti nacházel akát uplatnění ve vinařství (plotovky, tyčky a kůly do vinic, sudovina a materiál pro výrobu nádob na víno), stavebnictví (sloupovina, stavební materiál, důlní výdřevy), či dopravě (pražce). Na krátko se zabydlel i ve sportovním odvětví, vyráběly se z něj lyže. Ze starých řemesel byl využíván především v kolářství. Akát je také velmi oblíbený u včelařů, i když ne zrovna kvůli dřevu: akát patří mezi významné medonosné rostliny.

V dnešní době se využití akátu ještě rozšiřuje. Díky svým vlastnostem je akátové dřevo ideální pro výrobu zahradního nábytku, dětských hřišť. Perfektně se hodí pro výrobu teras a podlah, díky své odolnosti se používá na stavby přicházející do styku s vodou. Nemluvě o tom, že jde také o skvělé palivové dřevo.

Svojí tvrdostí ho předčí jenom dřišťál, zimostráz, ptačí zob a šeřík. Mezi stromy, však akát hraje prim.

Zdroj Česká zemědělství univerzita v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská: Lexikon dřeva, ing. Aleš Zeidler, Ph.D., 2012

ZDROJE:

• Česká zemědělství univerzita v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská: Lexikon dřeva, ing. Aleš Zeidler, Ph.D., 2012
• Botanický ústav Akademie věd ČR: invaznirostliny.cz/druhy/akat-trnovnik
• Základy anatomie cévnatých rostlin, Vladimír Vinter: http://botany.upol.cz/atlasy/anatomie/index.html